FAQ – časté dotazy

Ano. Jsme konfrontováni s bezprecedentní globální situací nouze, planeta je v krizi a my se nacházíme uprostřed masového vymírání, většího a rychlejšího, než bylo to, které vyhubilo dinosaury. Vědci jsou přesvědčeni, že jsme vstoupili do období náhlého klimatického zhroucení. Atmosféra Země je již nyní průměrně o 1 °C teplejší než v předindustriální době a šance, že zůstane pod limitem 2 °C stanoveným Pařížskou dohodou, je nepatrná. Předpovědi ukazují, že směřujeme k oteplení 3 °C a pravděpodobně mnohem vyššímu.

Lidstvo v současné podobě takové podmínky a takovou rychlost jejich vývoje dosud nezažilo a naše civilizace (včetně zemědělství) na ně není připravená. My a naše děti budeme konfrontováni s nepředstavitelnými hrůzami v podobě povodní, divokých požárů, extrémního počasí, úbytku úrody a nevyhnutelných společenských kolapsů způsobených tak velkými stresujícími změnami. Nejsme připraveni na nebezpečí, které nás v budoucnu čeká.

Čas popírání je pryč – klimatická změna je prokázaný fakt. Je čas jednat.

Klimatická změna není otázkou víry, ale vědy. Nejpozději od vydání zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) ke globálnímu oteplení o 1,5 °C je skutečnost, že je oteplení způsobeno lidskou činností, vědeckým konsenzem. Zpráva IPCC byla připravena 91 autory ze 40 zemí; její znění je podloženo více než 6 000 vědeckých odkazů.

Cui bono? Nikdo seriózní nemá zájem vyvolávat falešnou hysterii na základě lživé katastrofické předpovědi. Naopak je mnoho subjektů, zejména v rámci průmyslu fosilních paliv, které mají zájem vědecká zjištění o klimatické změně popírat a zlehčovat. Minimálně 30 let se ví o tragických důsledcích produkce skleníkových plynů, a přesto jejich koncentrace pořád stoupá. Každým dnem můžeme překročit neviditelnou hranici (pokud již nebyla překročena), kdy se spustí řetězová reakce ekologického kolapsu mimo jakoukoliv lidskou kontrolu.

Člověk nemusí číst vědecké práce a sledovat statistiky. V České republice je probíhající oteplování již velmi dobře pozorovatelné a také pociťované. Zatím se ovšem více než o změnách klimatu mluví hlavně o suchu – to s nimi ale pochopitelně přímo souvisí.

Pokud máme oteplování udržet pod hranicí 1,5 °C doporučenou ve zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), musí se celkové celosvětové emise CO₂ snížit z úrovně roku 2010 do roku 2030 asi o 45 %. Žádnému státu se nepodaří splnit právní klimatické závazky, pokud nebude ihned a výrazně jednat. Takové odhodlané a razantní kroky ovšem zatím příliš vidět nejsou – a například v ČR dokonce ministerstvo životního prostředí nedávno naopak de facto schválilo prodloužení těžby uhlí (a tedy i následné spálení všeho, co se vytěží) na dole Bílina.

Česko, jako historicky průmyslová země, má v přepočtu na obyvatele obrovský podíl na současném množství skleníkových plynů v atmosféře. I aktuálně máme značně větší produkci CO₂ na hlavu než Čína a nacházíme se na předních příčkách v rámci EU. V Evropské unii jsme v produkci skleníkových plynů na obyvatele pátý největší, celosvětově pak dvacátý největší znečišťovatel. ČR tak nemůže radit Číně, protože má sama máslo na hlavě. Nejdříve je třeba zamést si před vlastním prahem. Ostatně Čína už nedávno vyhlásila alespoň cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2060.

Kdyby ČR na Evropské radě nezablokovala spolu s Polskem, Maďarskem a Estonskem společný závazek EU k přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku do roku 2050, EU by měla na mezinárodní scéně vůči velkým znečišťovatelům v absolutních číslech mnohem lepší vyjednávací pozici. Češi nejsou malí. Právě teď jsou vnímáni jako velcí kazisvěti.

I jednotlivec má sílu! Příklady táhnou!

Z historie známe příklady, že stačilo 3,5 % odhodlaných občanů (ochotných třeba i dát se zavřít), aby došlo k posunu v myšlení zbytku populace a politiky to donutilo jednat.

Nepotřebujeme, aby s námi souhlasili všichni. Když v USA porušovali zákon Freedom Riders, kteří se snažili ukončit rasovou segregaci v MHD, podporovalo je jen 22 % populace. Přes 60 % bylo proti nim.

V ČR je spousta lidí, kteří chtějí měnit svět k lepšímu, třeba jen nevědí jak. A nezapomínejme také, že jsme zemí sametové revoluce.

Určitě není, pokud budeme trvat na tom, že chceme žít jako doposud. To už nejde. Je nutné přistoupit k takové restrukturalizaci průmyslu a celé společnosti, k jaké došlo například ve Spojeném království za 2. světové války. Objevila se existenciální hrozba – a najednou to bylo možné. Pokud vám hoří dům, prostě utečete, protože to je nezbytné.

Současná krize představuje mnohem větší existenciální hrozbu pro celé lidstvo, než byla světová válka. Problém je, že ohrožení není tak zjevně viditelné. Proto vláda a média musí lidem říct, jak špatná situace opravdu je. Pak je třeba konat a snažit se toho dokázat co nejvíc. Potřebné technologie již existují, určitě nic nepůjde snadno ani levně, ale nekonat vůbec a pokračovat dál jako dosud by také mělo svou cenu, kterou bychom dříve či později museli zaplatit. A ta může být i řádově vyšší.

Podnět ke vzniku Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí – XR) vzešel od skupiny aktivistů, kteří pracují společně od roku 2006 ve skupině nazvané Rising Up!. Z původně britského fenoménu se Extinction Rebellion rychle stává celosvětovým decentralizovaným masovým hnutím spojujícím všechny lidi, kterým záleží na budoucnosti.

Extinction Rebellion tvoří lidé z celého světa, nejrůznějšího věku a s nejrůznějším zázemím. Od 18 do 80 i více let – jsou to tisíce lidí, kteří jsou ochotni riskovat svou svobodu v boji proti klimatické a ekologické krizi, za ochranu biodiverzity a zdravého ovzduší.

Nejsme spojeni s žádnou politickou stranou a vítáme voliče všech stran i ty, kteří žádnou stranu nevolí.

Pracujeme na zlepšování rozmanitosti v našem hnutí. Nemyslíme si, že je účelné rozdmýchávat boj mezi „levicí“ a „pravicí“. Stojíme před obrovským problémem – vzájemné rozpory musíme nechat stranou a hledat společnou cestu.

V tuto chvíli máme peníze z darů drobných dárců, většina z nich je našimi členy. Můžete se podívat na náš transparentní účet, odkaz je na stránce Darujte.

Nepřísluší nám přicházet s konkrétními řešeními. Snažíme se, aby k nim bylo možné dojít čistě demokratickým procesem, a to rozhodně neznamená, že my jako hnutí budeme někomu říkat, co má dělat. Nejsme odborníci, navrhujeme řídit se radami vědců.

Neexistuje žádná záruka ničeho. Světoví lídři nejsou schopni odpovídajícím způsobem čelit existenčnímu ohrožení představovanému klimatickou a ekologickou krizí, natož jejím příčinám. Lobbování, demonstrace, petice, hlasování peněženkou – nic z toho nezabírá. Nyní stojíme na pokraji klimatické katastrofy. Pokud zdvořilé žádosti nepřiměly establishment k činům, pak jako jediná volba zbývá občanská neposlušnost – takové narušení běžného chodu věcí, že ti, kdo rozhodují, si nás budou muset všimnout.

Jsme striktně a vědomě nenásilní. Ale jsme schopní a odhodlaní používat svá slova i těla k narušení systému, který nás všechny ohrožuje. Víme, že úkol, který před námi stojí, je skličující a pravděpodobnost úspěchu se může zdát nepatrná, ale v sázce je příliš mnoho. Je nemyslitelné nedělat nic, nebo dělat jen to, co se dělalo doposud.

Náš přístup už přináší i viditelné výsledky: po velké dubnové blokádě v Londýně britský parlament přistoupil jako první zákonodárný sbor na světě k vyhlášení stavu klimatické nouze.

Greenpeace je velká nevládní organizace s obchodním modelem, který pravděpodobně limituje jejich ochotu hromadně mobilizovat k občanské neposlušnosti. Občanská neposlušnost, kterou je podle nich možné uspořádat, se omezuje na malé skupinky lidí. My si myslíme, že jedinou cestou, jak vyvolat zásadní a inspirativní změny v nezbytném měřítku, je masová občanská neposlušnost.

Občanské shromáždění navazuje na tradice poradní demokracie a občanské suverenity sahající až k aténské demokracii. Jeho účelem je zapojit průřez veřejnosti do prozkoumání dostupných možností řešení určitých otázek.

V nedávné minulosti byl tento přístup využit například v Kanadě, Nizozemí nebo Irsku. Účastníci shromáždění jsou vybíráni polonáhodným procesem, který zajišťuje jejich rovnoměrné geografické a demografické rozložení. Zapojením různých pohledů, využíváním informací a doporučení expertů na danou problematiku a následnou účastí členů v konstruktivní debatě občanská shromáždění dospějí k návrhu reprezentujícímu veřejný zájem. Umožňují tak, aby občané řešili otázky, jež by mohly politiky dostat do střetu zájmů (např. nutnost přijmout nepopulární opatření versus snaha zajistit si vítězství v dalších volbách) a zabránily jim tak rozhodovat nezaujatě.

Z výzkumu, který se zabýval konflikty mezi státními a nestátními subjekty po celém světě v období 1900 až 2006, vyplývá, že z nenásilných kampaní jich uspělo 53 %, oproti tomu z celkového počtu kampaní, které využily násilí, jich uspělo jen 26 %. Navíc 95 % násilných kampaní se do pěti let proměnilo v diktaturu nebo vládu totalitního režimu.

Více si můžete přečíst na stránce Proč XR dělá nenásilné přímé akce?

Realita je taková, že v důsledku nečinnosti vlád ve věci klimatického kolapsu a ztráty biodiverzity budeme trpět všichni. Vlády selhávají a riskují naše životy, práci i domovy. Důvěryhodní komentátoři říkají, že na oteplující se planetě se ekonomika zhroutí, že se může zhroutit celá společnost. Například i sir David Attenborough mluví o této možnosti zcela otevřeně.

Pokud vás uprostřed noci vzbudí požární poplach, je to nepříjemné, ale nezbytné, aby se nestalo nic horšího. My jsme ten poplach. Sami bychom si přáli, aby to nebylo nutné, a neděláme to s lehkým srdcem. Extinction Rebellion tvoří lidé, kteří také mají zaměstnání i povinnosti, a naším primárním záměrem není schválně lidem škodit. Děláme to, protože jsme přesvědčení, že se musíme na věci dívat z širší perspektivy toho, kolik lidí již dnes umírá a kam směřujeme. S ohledem na to přijímáme fakt, že nevyhnutelně způsobíme lidem nějaké nepříjemnosti. Upřímně se jim za to omlouváme. Jsme pevně přesvědčeni, že vzhledem k tomu, jak žalostně dosud selhávají světoví lídři, je narušení běžných pořádků poslední možností, jak dosáhnout jakékoliv smysluplné změny. Kdyby existoval způsob, jak to udělat jinak, využili bychom jej! Řada z nás byla za naše akce zatčena, byly jim uloženy pokuty nebo byli odsouzeni; někteří z nás drželi hladovku nebo šli do vězení. Jsme tedy připraveni nést následky svého jednání a přinášet osobní oběti. Tvářit se, že je všechno v pořádku, už jednoduše není možné.

Každému, koho naše akce rozčilují nebo popuzují, doporučujeme, aby si o závažnosti ekologické a klimatické krize zjistil víc.

Než vznikla Extinction Rebellion, skupina Rising Up! (její předchůdce) dvakrát částečně vyřadila z provozu letiště Heathrow a mnohokrát zablokovala silnice, aby otestovala, jak tyto akce realizovat bezpečně.

V případě dopravní zácpy posílá dispečink sanitky jinou cestou. Pokud je sanitka už k blokádě opravdu blízko, nechají ji protestující projet. Většinou o protestní akci informujeme předem; ve velkých městech bývají silnice ucpané často a z řady různých důvodů, například kvůli opravám vozovky nebo nehodám, a záchranné složky mají pro tyto situace připravené strategie. My se je snažíme informovat předem, aby mohly varovat své řidiče a v příslušný den využívat jiné trasy.

Ano, je to možné. Povědomí o tom, jak špatná je situace doopravdy, je mezi lidmi mnohem menší, než je třeba, i když se objevují náznaky, že se to konečně začíná rychle zlepšovat. A v tom je jádro celého problému. Takže ano, pro lidi, kteří nechápou nebo odmítají a popírají vážnost situace, jak ji popisují vědci, bude snadné s našimi akcemi nesouhlasit a považovat nás za nesympatické.

Cílem ale samozřejmě není lidi odradit. Cílem je zajistit, aby ti, kteří rozhodují, už nemohli tyto nejzásadnější a nejnaléhavější problémy dnešní doby dál ignorovat. Budou muset jednat. Sociální hnutí jsou často nepopulární – jedním z jejich úkolů je vyvolat debatu o klíčových problémech.

Nezapomínejme, že celá řada těch nejúspěšnějších masových kampaní založených na občanské neposlušnosti byla u široké veřejnosti velmi neoblíbená. Martin Luther King byl začátkem 60. let v USA jedním z nejnenáviděnějších lidí. Dnes je svatý. A pro lidi tmavé pleti změnil svět k lepšímu.

Veřejně se angažovat je často velmi nepříjemné. Členové Extinction Rebellion se kvůli společné věci překonávají a opouštějí svoji komfortní zónu, aby tak upozornili ostatní na naléhavost problému klimatické krize. Neděláme to proto, že bychom byli skupinou exhibicionistů, ale z pocitu odpovědnosti. Tváří v tvář klimatickému kolapsu, který většinová společnost a hlavně politická reprezentace nevidí nebo nechtějí vidět, je nutné něco udělat.

Extinction Rebellion není žádná sekta. Způsobů, jak se přidat k naší činnosti, je celá řada. Každý se může zapojit podle míry svého odhodlání, svých kompetencí a vůle – a kdykoliv nás může zase opustit.

Nejsme ani extremistická organizace. Členové Extinction Rebellion používají pouze prostředky občanské neposlušnosti, ale vždy nenásilnou a pasivní formou. Občanská neposlušnost je legitimním prostředkem společenského nátlaku v situaci dlouhotrvající politické nezodpovědnosti. Lajky na Facebooku ani třídění odpadu sebevražedným kurzem naší společnosti nepohnou.

Jak bude vypadat Země, kterou odevzdáme svým dětem a vnukům? Je věcí osobní zodpovědnosti a svědomí snažit se něco udělat. Nikdo jiný to za nás bohužel neudělá. Představte si, že by vám 12 let před druhou světovou válkou někdo řekl, že přijde a že jí můžete zabránit. Řekli byste, že nemáte čas nebo že se vám nechce?

Říká se: „Kde je vůle, tam je i cesta.“ Společnost má sílu transformovat svou ekonomiku a svůj průmysl, lidé umějí radikálně změnit svoje chování, když je potřeba. Je pro to řada příkladů v historii – od transformace válečného průmyslu přes vyslání člověka na Měsíc až po radikální společenské změny prosazené relativně malou skupinou angažovaných (Mahátma Gándhí, Martin Luther King atd.). Teď je nutné přesvědčit ostatní, že změna je potřeba!

Extinction Rebellion vychází z premisy, že v situaci rychle nastupujícího klimatického kolapsu nestačí příklady individuální ekologické zodpovědnosti, ale že je třeba upozornit společnost na rychle se blížící katastrofu. Za tím účelem volíme nápadné, ale zásadně nenásilné prostředky, jak na problém upozornit. Rozhodnutí nepřipojit se k našemu úsilí je v pořádku a plně je respektujeme. Ujistěte se ale, že proti blížící se klimatické katastrofě děláte vůbec něco. Až se vás v roce 2030 vaše děti zeptají, čím jste se zabývali v době, kdy byl ještě čas otočit kormidlem, co jim odpovíte?